Co tedy může nastat, když váš analyzátor výkonu společně s použitými proudovými snímači nesplňují požadavky na měření vysokých frekvencí? Například při měření účinnosti měniče využívajícího polovodiče SiC s nosnou frekvencí 50 kHz nebo vyšší se mohou přihodit situace popírající fyzikální zákony, a to tehdy, kdy je indikována účinnost vyšší než 100 %. Zatímco takový jasně nereálný výsledek je evidentní chybou měření nebo výpočtu a i laik na první pohled pozná, že něco nehraje, o dost problematičtější je scénář, kdy analyzátor ukazuje účinnost například 96 % místo skutečných 94 % - nebo 96 % místo skutečných 98 % - ale to jen a právě v důsledku technických limitů použitých proudových snímačů. Toto je totiž právě ten detail, v němž se skrývá onen ďábel.. Jenže, jak to poznat? Jak si mohu být jistý naměřenými hodnotami? Klíčem je nespoléhat se pouze na specifikovanou přesnost samotného analyzátoru výkonu, ale zohlednit také vliv proudových snímačů.
Jako příklad uveďme ztráty výkonu v motorovém systému. V takových systémech se harmonické hlavní frekvence přeměňují na šum a vibrace, které lze identifikovat bez přímého měření výkonu. Výkon harmonických vyšších frekvencí se však v motoru přeměňuje především na teplo. Měření tohoto výkonu je náročné vzhledem k indukční povaze motoru: při vyšších frekvencích se fázový úhel mezi napětím a proudem blíží 90°. A protože se činný výkon střídavého proudu počítá jako napětí × proud × cos(θ), má jakákoli fázová chyba, která tento fázový úhel posune nad 90°, za následek záporný měřený ztrátový výkon – což se projeví v celkové energetické bilanci jako příspěvek, nikoliv ztráta energie!
Důvodem tohoto nepřesného měření je nekompenzovaná fázová chyba snímače proudu. Takové fázové chyby zkreslují měření a mohou vést k nesprávným závěrům o energetických ztrátách systému. Řešení tohoto problému však existuje: S vhodnou kombinací analyzátoru výkonu a snímačů proudu navržených specificky pro měření výkonu lze fázové chyby korigovat a zajistit tak přesné měření výkonu i pro velké proudy a vysoké frekvence. Díky čemuž je vyřešen první zásadní problém, tj. můžete přesně zjistit, kolik energie se v systému ztrácí. Nicméně druhá otázka na sebe nenechá dlouho čekat.. Pokud už tedy víme, kolik energie se nám ztrácí, bude nás ale rovnou také zajímat, kde přesně k těmto ztrátám dochází - a jak vysledovat jejich vznik?